Kovaný koš na dřevo, krasavec na polenaUnavená listová pera, veteránZrestaurovaná zámecká vrata Liblín
Lubomír Kotalík kovář

Výroba kovaného hřebíku

Téměř každé umělecké kovářství, včetně toho mého,  se zabývá výrobou kovaných hřebíků. I dnes se tyto spojovací prvky využívají, zejména v tesařství, např. do přiznaných trámů, při rekonstrukci domů nebo při stavbě nových, ale stylových chalup.

Pro začátek zatím nebudeme řešit velikost. Jde nám přece o hřebík a ne o milimetry.

Vezmeme si kulatinu, dlouhou tak, aby se nám dobře držela. Na jednom konci jí ohřejeme do žluta až běla. Konec pak na šířku palce osadíme (osazení = ostré zúžení materiálu), přes roh kovadliny kladivem. Následně pak vytáhneme do úzké špice. A ano, osazená část se na kulatině kove do čtverce.

Teď je čas na utínku. Vložíme do kovadliny a kulatinu asi 1,5× délku průměru za osazením odsekneme. Neseká se naráz, ale více ranami, a kulatinou se otáčí, takže po oddělení od zbytku kulatiny to vypadá jako by to ukousal bobr.

Ke slovu přichází hřebovnice. Ta musí být z tvrdého materiálu a precizně opracovaná. Prostě pořádná hřebovnice, jinak je to trápení. Hřebík máme pořád ohřátý a žlutý. Pokud již zchladl, tak ohřejeme, není se za co stydět. Osazenou částí zasuneme do vhodného otvoru hřebovnice až po osazení. Hřebovnici dáme přes díru kovadliny a začínáme formovat hlavu dle své fantazie nebo přání zákazníka.

Když jsme spokojeni, hřebovnici otočíme a mírným poklepem o hranu kovadliny necháme hřebík vyklouznout. A je hotovo. Teď už jen zopakovat 1000× a pak už se možná podaří hlavičku nahnat na střed nohy :)