Umělecký kovář Lubomír KotalíkKovaná květina, nikdy nezvadne a vždy potěšíNávrh ručně vyráběného pletiva
Lubomír Kotalík kovář

Výroba kovaného hřebíku

Téměř každé umělecké kovářství, včetně toho mého,  se zabývá výrobou kovaných hřebíků. I dnes se tyto spojovací prvky využívají, zejména v tesařství, např. do přiznaných trámů, při rekonstrukci domů nebo při stavbě nových, ale stylových chalup.

Pro začátek zatím nebudeme řešit velikost. Jde nám přece o hřebík a ne o milimetry.

Vezmeme si kulatinu, dlouhou tak, aby se nám dobře držela. Na jednom konci jí ohřejeme do žluta až běla. Konec pak na šířku palce osadíme (osazení = ostré zúžení materiálu), přes roh kovadliny kladivem. Následně pak vytáhneme do úzké špice. A ano, osazená část se na kulatině kove do čtverce.

Teď je čas na utínku. Vložíme do kovadliny a kulatinu asi 1,5× délku průměru za osazením odsekneme. Neseká se naráz, ale více ranami, a kulatinou se otáčí, takže po oddělení od zbytku kulatiny to vypadá jako by to ukousal bobr.

Ke slovu přichází hřebovnice. Ta musí být z tvrdého materiálu a precizně opracovaná. Prostě pořádná hřebovnice, jinak je to trápení. Hřebík máme pořád ohřátý a žlutý. Pokud již zchladl, tak ohřejeme, není se za co stydět. Osazenou částí zasuneme do vhodného otvoru hřebovnice až po osazení. Hřebovnici dáme přes díru kovadliny a začínáme formovat hlavu dle své fantazie nebo přání zákazníka.

Když jsme spokojeni, hřebovnici otočíme a mírným poklepem o hranu kovadliny necháme hřebík vyklouznout. A je hotovo. Teď už jen zopakovat 1000× a pak už se možná podaří hlavičku nahnat na střed nohy :)